Blízké okolí

Příhrazské skály

Hrad Valečov

Hrad Valečov byl postaven na místě staršího pravěkého hradiště, ležícího na hranici slovanského kmene Charvátů a jeho slovanské jméno připomíná místo opevněné valy. V pozdější době hrad střežil část zemské stezky vedoucí od Mladé Boleslavi do Žitavy a také strategická naleziště železné rudy v blízkosti obce Zásadka. Valečov patří k tzv. skalním hradům, byl postaven na čtyřdílném pískovcovém skalním bloku, část hradu byla vtesána do skály a část doplněna dřevěnými stavbami, jak se uvádí i v první dochované písemné zmínce z let 1316-18. Léta největší slávy hrad zažíval v době husitské, kdy tu byli majitelé bratři Bartoš a Bernart z Valečova, kteří stáli na straně husitů od úplného začátku a byli blízcí přátelé samotného Jana Žižky z Trocnova. Podle archeologických výzkumů tu byl jako první kamenná stavba postaven tzv. nový palác, který byl do dnešní podoby přestavěn až o několik let později. Má ledvinovitý tvar a jeho zbytky můžeme obdivovat dodnes (také z několika pohádek). Podle chytrých knih je Valečov nejrozsáhlejší a nejkomplikovanější skalní hrad na našem území a navíc je i nejzachovalejší. Poslední opravy hradu probíhaly kolem roku 1617. Po třicetileté válce byl připojen k mnichovohradištskému panství a jeho majitelem se stal Ferdinand z Valdštejna. Vzhledem k tomu, že Valdštejnové měli hradů jako máku, Valečov přestal být sídlem vrchnosti. Později se tu vystřídalo několik vrchnostenských úředníků , ale díky soustřeďování správy panství do Mnichova Hradiště začal být neobýván a pustl až do dnešní podoby. Několik desítek metrů od hradu se nachází tzv. valečovská osada vytesaná do skal, jsou to desítky skalních bytů, světniček, chlívků a dílen, z nichž některé byly obydleny ještě v roce 1892.

Ve skalním tunelu za mříží začíná (samozřejmě až po zakoupení vstupenky) vlastní prohlídka hradu. Kastelán vám zapůjčí tištěný text, který vás spolehlivě provede tímto skalním bludištěm. Hned za tunelem následuje skalní místnost, která sloužila jako kuchyně. Uvnitř si z reproduktorů vyslechnete výklad o hradu a můžete si tu také prohlédnout spoustu dokumentů, týkajících se hradu a jeho majitelů. Odtud se postupuje po tzv. panském schodišti dále do hradu. Cesta se rozvětvuje na dva směry, do starého a nového paláce. Ze starého paláce už toho moc nezbylo, dnes je tu na plošině vyhlídka a zábradlí, aby nikdo při tom obdivování okolí nespadl dolů. Zachovaly se i kamenné části hradeb, ve kterých jsou vytesány střílny. 

Pokud se otočíte o 180°, uvidíte nádhernou stavbu kamenného nového paláce. Jeho nejvyšší patro bylo dřevěné, takže se pochopitelně nedochovalo a bývala tam prý hodovní síň. V popředí jsou vidět zbytky kamenného opevnění se střílnami. V paláci jsou zachovalé portály oken a také vchod do prevétu (toaleta), který býval zavěšen na krakorcích. Kupodivu ústil přímo na nádvoří před vchod, což muselo být dost zajímavé. Po rozdělení hradu mezi dva bratry byl vybudován druhý vchod, takže se tento záchod přestal používat. K další prohlídce se musíme vrátit k rozcestníku a odkud se tajuplnou úzkou chodbou dostaneme do místnosti, údajně bývalé pokladnice. Je to klenutá zděná místnost pod novým palácem. Bohužel poklad už tu žádný nebyl. Závěrem prohlídky si ještě můžete prohlédnout místnost s expozicí archeologických vykopávek. Jsou zde k vidění různé zlomky, hroty šípů, či keramický kachel z krbu, ve kterém se topilo ve starém paláci. Mají tu i pokladničku, do které můžete přispět na opravy hradu. Tím skončila prohlídka vlastního hradu, ovšem k opevnění patří ještě tahle skalní věž, ve které jsou také vytesány střílny. Najdete ji, když obejdete hrad dokola. 

Za nádvořím doprava se přímo před vámi objeví jakási chýše, která tu zůstala z nějakého natáčení. Nedaleko od chýše je ve skále vytesané vězení zvané Beneška i s hladomornou hlubokou 7 a půl metru, které ovšem skutečné bylo. A kousek dál už narazíte na ty výše zmiňované skalní světničky, které původně sloužily k ubytování hradního vojska. Po opuštění hradu zde bydlela chudina, která byla prý násilně vystěhována do okolních vesnic. Pokud se vám tu bude líbit, můžete tu zůstat jak dlouho budete chtít. Také tady někteří turisté přespávají, jak je vidět z pozůstatků této činnosti. Cestou z hradu uvidíte již v úvodu popisovaný letní kulturní stánek, kde se konají akce a koncerty. Naposled jsme tady byli na koncert mého nejoblíbenějšího zpěváka Karla Plíhala. To byla nádhera! Krásný večer, nádherně nasvícený hrad za zády, na jevišti Plíhal a jeho překrásné romantické písničky. Co víc si můžete přát? Zapátrala jsem na netu a podařilo se mi najít adresu stránky na Valečovské kulturní léto, tak si také něco vyberte a uvidíte, že to je paráda. Nevím, jestli se to dělá vždycky, ale po skončení našeho koncertu byla ještě noční prohlídka hradu, což je také hezký zážitek. Na Valečově je prostě krásně! 

Snad každý turista v Čechách zná Drábské světničky v Českém Ráji. Toto dnes hojně výletníky i horolezci navštěvované místo byl kdysi skalní a strážný hrad. To by se asi stateční obránci hradu divili, kdyby z věže viděli provoz, jaký bývá na dálnici vedoucí nedaleko. Možná ta hojná návštěvnost souvisí právě s tou blízkostí u silnice, lehkou dostupností a viditelností už z dálky. Až sem pojedete, obujte si dobré boty, protože skály kloužou a na jednom úseku, kde jsme odpočívali, jsme viděli několik pádů během pár minut. Naštěstí byly všechny lehké a všichni se jenom odřeli. Také si sebou vezměte vodu nebo i menší svačinu, protože tam ve skalách se nic koupit nedá, tak ať odsud nemusíte pospíchat. Pokud zapomenete, nedaleká restaurace Na krásné vyhlídce je asi 1 km odtud a to snad ujde každý.   

Podle archeologických nálezů bylo toto místo osídlené už v pravěku. Později tu bylo charvátské hradiště a v polovině 13. století už dokonce středověký hrad. O tom, kdo ho nechal postavit se dodnes vedou mezi historiky spory, ale zatím se to nikomu z nich nepodařilo spolehlivě doložit. Usuzuje se na někoho z rodu Markvarticů. Nejvýznamnější osídlení tohoto místa bylo až v dobách husitských, kdy byl celý komplex obnoven a postaveny nové stavby. Tento zajímavý soubor, tvořící dohromady jeden celek, vznikl na sedmi vzájemně izolovaných skalních blocích. Jednotlivé stavby zbudované na nestejně vysokých skalách propojovaly dřevěné mosty a ochozy. Do skal bylo vyhloubeno 30 prostor, tvořících 18 uzavřených světniček s vlastním vstupem. Podle zbytků upevnění staveb se dnes přibližně určuje, jaké asi byly. Nějaký podrobný stavební rozbor včetně datování vzniku není možný. S určitostí můžeme tvrdit, že na vrcholech skalních bloků bylo celkem sedm větších dřevěných objektů a tři menší věže. Pro vaší lepší představu nabízím tuto fotku modelu Drábských světniček, který jsme vyfotili na zámku v Mnichově Hradišti. Zlé jazyky tvrdí, že vzhledem k nestálosti pískovce to jednou bude to jediné, co z Drábských světniček zbude. 

 

Když jdete do Drábských světniček, procházíte mezi jednotlivými skalisky, až se dostanete do širšího prostoru, kde se nacházelo hlavní, polohou dolní nádvoří. Z něj pokračovaly pravděpodobně tři cesty, dvě přímo do hradu a jedna do sklepní místnosti. Do samotného hradu se vstupovalo po mostě, který vedl přes skalní průrvu a jeho bezpečnost ještě zvyšovala obranná věž. Obyvatelé bydleli zřejmě v dřevěných nástavbách a ve skalách vydlabané světničky sloužily jako zásobárny a skladiště. Někteří historici naopak poukazují na to, že bydlet ve skále je výhodnější vzhledem k lepším tepelným vlastnostem. V létě tam není horko a v zimě zima. Také zde můžete vidět prostoru, která zřejmě sloužila jako sloužila jako kaple a vznikla pravděpodobně v 15.století. Jestli na její zdi najdete vyrytý kalich, tak vězte, že byl vyryt až někdy ve 20. století. Drábské světničky sice sloužily jako strážní hrad v dobách husitských, ale z této doby se žádný kalich nedochoval. Na nejlépe chráněné západní straně nádvoří byla hlavní obytná část hradu, která byla ve své době téměř nedobytná. Stavba byla dokonale technicky promyšlena, aby odolávala dobyvatelům, svou roli však ztratila, když byly zdokonaleny palné zbraně. Později Drábské světničky ještě několikrát v neklidných dobách posloužily jako úkryty uprchlíků, naposled i ve 2. světové válce. 

 

Co dodat na závěr - přestože Drábské světničky nejsou žádným architektonickým skvostem, při procházce mezi skalami si báječně odpočinete a "vyvětráte hlavu". Je tady krásně a v létě tu díky vegetaci a kamenům není takové vedro, tedy pokud zrovna nelezete nahoru na skály. Určitě se ale zchladíte v této nádherné kamenné průrvě, která se jmenuje Studený průchod. Vzhledem k její výšce, délce a úzkému průchodu se někteří jedinci mohou i trochu bát. Všechny turistické cestičky jsou vzorně značené, takže určitě nezabloudíte. Nakonec ještě můžete navštívit už výše zmiňovanou restauraci Na krásné vyhlídce, pokochat se krajinou vůkol a občerstvit se - ovšem za hezkého počasí tady bývá opravdu plno! Až si odpočinete, můžete pokračovat v procházce na nedaleký nejvyšší vrch Českého ráje, který je čedičový a jmenuje se Mužský. Nahoře je památník hrdinům bitvy z 28.června 1866, také označený nejvyšší bod v nadmořské výšce 463 metrů a nádherný výhled do krajiny – například na Bezděz, či Valečov.Když tu budete ve správnou dobu, dají se tu najít ostružiny, houby či uvidět spousty těchto krásných velikánských motýlů – prostě Český ráj! 

 

Kost

Kost leží v krajině Českého ráje asi 4 km severozápadně od Sobotky. Stojí na mohutném pískovcovém ostrohu. Byl vybudován v polovině 14. století ve stejné době jako Karlštejn. Nejvýraznější částí hradu je Bílá věž vysoká pět pater lichoběžníkového tvaru. Z jednoho místa pod hradem lze vidět současně všechny čtyři rohy věže. Byla určena k obraně. V předposledním patře bývala místnost s krbem a velkými gotickými okny, která byla útočištěm pro pána hradu v dobách válečného ohrožení. Ještě výše měl svou místnost hlásný, odtud míval skvělý výhled na všechny přístupové cesty.

Kost má pověst nedobytné pevnosti. Neúspěšně ji prý dobýval i sám Jan Žižka z Trocnova. Hrad velmi utrpěl za třicetileté války a plánovalo se dokonce i jeho zboření. Naštěstí se tak nestalo. Dnes hrad patří rodu Kinských a je tu vystavena expozice historických zbraní z vojenského muzea.

Nedaleko Kosti se nachází bývalé skalní obydlí zvané „U slepé Barky“. Na přelomu 19. a 20. století tu žily dvě vdovy. Po smrti svých manželů trpěly chudobou a své příbytky si vytvořily právě ve skále v podhradí. Chudoba v tomto kraji nebyla nic výjimečného, a proto se k bydlení využívalo čehokoliv, co příroda poskytovala. Skála se světničkou je za hradem Kostí nedaleko Černého rybníka dodnes a stařenky tu bydlely až do 1. světové války.